Rwanda 2024 – cesta nejen po kávových plantážích

V květnu 2024 jsem se vydal na 3 týdny do Rwandy. Cílem bylo navštívit kávové a čajové plantáže, něco nového se naučit a vybrat si nové kávy pro své zákazníky do pražírny. No a v neposlední řadě samozřejmě prožít pořádné africké dobrodružství – mezi místními, na motorce, s krosnou na zádech.

Rwanda, známá jako země tisíce kopců, je malý stát ve střední Africe, sousedící s Ugandou, Tanzanií, Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Má přes 13 milionů obyvatel, z nichž většina se hlásí ke křesťanství.

V roce 1994 Rwanda prošla tragickým obdobím genocidy, k níž vedly spory mezi etnickými skupinami Hutuů a Tutsiů . Dokázala se z něj však zotavit a posupně se stala vzorem ekonomického růstu a obnovy. Dnes je jednou z nejstabilnějších a nejrychleji se rozvíjejících afrických zemí.

Kigali – hlavní město Rwandy

Cestu začínám v Kigali, hlavním městě Rwandy, na jehož prozkoumání mám jeden celý den. Nejprve si ale musím sehnat motorku, k níž se vydávám pěšky 14 kilometrů přes kopce a středoafrický sluneční žár. Překvapují mě čisté ulice s upravenou zelení a kvalitní pákové kávovary v pouličních stáncích.

Poté se jedu podívat na nádherné, ručně malované obrazy do Niyo Arts Center, do centra a na trh, kde místní prodávají vše od zeleniny přes oblečení až po keramiku.

Rwandská genocida 1994

Jednou z mých vůbec nejsilnějších zkušeností ze Rwandy je návštěva Kigali Genocide Memorial, memoriálu genocidy ve Rwandě roku 1994. Ačkoliv se udála před více než 30 lety, pro místní obyvatele jde stále o velmi citlivé téma.

Genocida probíhala od 7. dubna do 15. července, kdy etnická skupina Hutuů masově vyvraždila milion menšinových Tutsiů a politicky umírněných Hutuů. Dalších 2,5 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů. Symbolem genocidy se stalo rádio a mačeta.

Muzeum zahrnuje mimořádně silnou expozici fotografií tragédie, oblečení a dalších památečních předmětů. Součástí prohlídky je i promítání krátkého filmu o události.

Tisíce kilometrů Rwandou na motorce

Z Kigali se vydávám na venkov. Nejprve na západ ke 180 km vzdálenému jezeru Kivu a následně na sever do pohoří Virunga, v těchto oblastech strávím většinu svého pobytu. Stihnu si na otočku odskočit i na východ do národního parku Akagera.

Pobyty a práci na plantážích střídám s bydlením v penzionech a turistickými výlety. Všude se přesouvám na motorce s krosnou na zádech. Silnice jsou místy asfaltové a široké, v některých pasážích se ale mění v cesty připomínající spíš koryta řek. Odměnou mi jsou všudypřítomné dechberoucí výhledy na hory, údolí, plantáže, rýžová pole.

Při každé zastávce se kolem mě sbíhají zvědaví Rwanďané, kteří bělocha vidí možná poprvé v životě. V jedné vesnici pomáhám skupince dětí napumpovat vodu do kanystrů, což se mezi místními rychle rozkřikne a služby bělocha potícího se u pumpy přicházejí využít další lidé.

K mým nejpozitivnějším zážitkům patří návštěva nedělního kostela, kam mě pozve jeden z místních mužů. Pro Rwanďany jde o slavnostní událost plnou hudby, zpěvu a tance. Krásně se na ni obléknou, dojdou sem i z kilometry vzdálených vesnic a stráví tu v podstatě celý den.

Také se trochu neplánovaně ocitnu v Demokratické republikce Kongo. Chci si vyfotit hraniční přechod ve městě Gisenyi, jenže najednou podjíždím otevřenou závoru a ocitám se na druhé straně. Rychle si uvědomím, že tady asi nemám co dělat, udělám si vzpomínkovou fotku a mizím zpět, odkud jsem přijel.

Kávové plantáže ve Rwandě

Většinu času pobývám na kávových plantážích, přesněji řečeno na zpracovatelských stanicích – Kilimbi a Shyira společnosti Muraho Trading, Gasharu Coffee, Baho Coffee a Kinini Coffee. Na některých se zastavím jen na pár hodin, na jiných vyfasuji skromné ubytování a strávím tu několik dní.

Na malých stanicích jsem pro místní zprvu velkou atrakcí. Postupně mě mezi sebe ale přijmou a můžu se do všeho zapojit. To znamená hlavně promývání a nekonečné třídění kávových zrn v různých fázích procesu – každé zrnko člověku projde rukama cca 4x (pro představu 1 kg kávy = 6000 zrn).

TIP: Přečtěte si, kde se bere a jak vzniká káva.

Ochutnat v Africe dobrou kávu je paradoxně poměrně vzácnost. Ale k mé radosti se mi to párkrát podaří, vždy na samotě v horách, kde bych to čekal nejméně. Dodnes vzpomínám na výtečný chemex z Kivubelt Coffee, v jiné takové kavárně jsem dokonce dostal pečlivě připravený flat white.

Čajové plantáže ve Rwandě

Kromě kávy mám ve Rwandě za cíl také čajové plantáže a výrobny. Jako první navštívím Rwanda Mountain Tea, kde se mě ujme muž ze Srí Lanky, který zde dohlíží na výrobu. Ukazuje mi stroje a nakonec dojde i na ochutnávku, a to i přesto že je servisní den.

Další den mám možnost nahlédnout do Silverback Tea. Pár čísel pro zajímavost: Ve fabrice pracuje 250 lidí, k tomu 3500 sběračů na plantážích. Každý den sem přivezou 45 tun čajových lístků, ze kterých se udělá 15 tun čaje.

Turistické cíle ve Rwandě

Nyungwe National Park

Svou první sobotu ve Rwandě trávím v Nyungwe National Park, který kromě šimpanzů láká také na fotogenický visutý most nad džunglí. Stejně jako za většinu atraktivních turistických v cílů v Africe i tady se platí nemalé peníze za vstup s průvodcem.

Já se do parku vydávám na motorce po bezplatné státní silnici. Přímo do džungle se sice podívat nemůžu, ale i tak narazím na řadu zvířat, čajové plantáže a daleké zelené výhledy.

Vulkán Bisoke a gorily

Zlatým hřebem mé cesty po Rwandě je výstup na vulkán Bisoke (3711 m n. m.) s kráterovým jezerem v pohoří Virunga. Absolvovat ho lze jedině v organizované skupině s ozbrojenými vojáky, kteří turisty mají chránit před zvířaty a pašeráky z Konga.

Cesta nahoru je velmi vyčerpávající kvůli blátu po kotníky, divokému terénu a nadmořské výšce. Těsně pod vrcholem potkáváme rodinku goril, kterou asi půl hodiny pozorujeme. Máme velké štěstí, neboť šance vidět je na tomto výletu je poměrně malá.

Sestup připomíná jednu nekonečnou blátivou klouzačku. Zpět v turistickém centru jsem asi po 10 hodinách, 15 kilometrech a tisícovce výškových metrů. Čeká mě tam nepříjemnost v podobě píchlého kola u motorky. Tlačím ji další 4 km do města, kde mi ji parta místních kluků opraví.

Akagera National Park

Národní park se nachází na východě Rwandy u hranic s Tanzanií a je mým posledním záchytným bodem, než svou jízdu stočím zpět do Kigali. Můžete zde potkat hrochy, buvoly, antilopy, zebry, žirafy a další zvířata. Já o safari zájem nemám, a tak park prozkoumávám jen tak daleko, jak to veřejná silnice dovolí.

Cupping káv v Kigali

Před odletem domů trávím 2 dny v Kigali odpočinkem, nákupem suvenýrů a hlavně ochutnávkou výběrových káv z některých plantáží, které jsem navštívil. Dohromady v sídlech Baho Coffee, Gasharu Coffee a Kivubelt Coffee vyzkouším 61 vzorků.

Jak takový cupping probíhá? Ve skleničkách jsou připravená čerstvě namletá zrnka, která si nejprve postupně očichám. Poté se zalijí horkou vodou a 4 minuty se čeká, až se na povrchu vytvoří „krusta“. Ta se následně rozbije a uvolní se bohaté aroma. Zbytky krusty se dají pryč a znovu se chvíli čeká, až káva vychladne.

Pak už ochutnávám, jak je libo! Postupně se k jednotlivým vzorkům vracím, s teplotou se totiž mění i chutě. Cupping se provádí rychlým srknutím ze speciální lžičky. Protože jde o velké (nezdravé) množství, káva se nepolyká, místo toho se používá plivátko. Ke všemu si poctivě dělám poznámky.

Ze Rwandy jsem si přivezl tři druhy káv, které nyní pořídíte v naší pražírně kávy a také na e-shopu – Rwanda Muraho Kilimbi, Rwanda Muhondo Coko Farm a Rwanda Gasharu Rugori Natural Experimantal. Najdete je do vyprodání zásob v kategorii Limitky.