Můj příběh

Psal se Prosinec roku 2017 a já stál na úpatí Kilimandžára, kam mě dovedli Miro a Juliana, se kterými jsem se poznal pár dní před tím ve městě Boma Ng’ombe.

Ocitl jsem se před skromným leč malebným domečkem, který lemoval dokonale střižený trávník. Kam oko dohlédlo, tam byly vzrostlé banánovníky, pod kterými se rodily zrnka úžasné Arabiky.

Vše do sebe tak krásně zapadalo, že jsem na tomto místě chtěl zůstat co nejdéle to bude možné. K mému údivu nás majitel této plantáže pozval na šálek čerstvě upražené kávy a svoji prvotřídní angličtinou přesně zodpověděl mé zvídavé dotazy.

V tu chvíli to přišlo! Má hlava začala přemýšlet nad tím, jaké by to bylo dostat kávu z černé Afriky k nám do naší domoviny. A ještě lépe ji začít prodávat. Pan Mnari byl moc ochotný a na cestu po Kilimandžáru mě vybavil asi třemi kilogramy ručně sbírané a loupané Arabiky.

Tu noc jsem nemohl spát. Hlavou mi proudily představy o vlastní firmě na kávu. Co vše je zapotřebí k dovozu kávy do zemí EU? Jak se bude má firma jmenovat? Budou zákazníci ochotni si kávu koupit ode mě, když je to jednodušší v supermarketu?

Nakonec se dovoz kávy od pana Mnariho nezdařil kvůli proclení. Ale tento neúspěch mne však neodradil a v tuto chvíli dovážím kávu z Brazílie, Kolumbie, Indonésie Jávy, Papui Nové Guineji a nově také z Hondurasu.

Dál už posuďte sami, do jaké míry se mi povedly splnit mé sny o vlastní firmě na kávu.